Třídy G3.B a P1.C se na konci dubna vydaly za dobrodružstvím mezi hory, historii, sýr a čokoládu, mimo Evropskou unii. Ano, hádáte správně, navštívili jsme Švýcarsko. První místo, které jsme poctili svou návštěvou byl malebný Luzern.
Unaveni noční cestou jsme se dokázali kochat historií města, různými typy kostelů. Následnou procházkou historickým centrem jsme obdivovali krásu řeky Reuss, prošli jsem se přes Plévový, a pak i přes Kaplový most. Objevovali jsme krásy protestantského kostela sv. Leodegara, v němž se nachází jedny z největších varhan světa. Poslední podívanou v Luzernu se stal Löwendenkmal, památník švýcarské gardy padlé za krále Francie. Nakonec nás už jen čekala procházka podél Vierwaldstattského jezera. A poté už jsme pokračovali vstříc dalšímu dobrodružství.
Další naší zastávkou byl Bern, hlavní město Švýcarska. Tato zastávka se nesla v duchu medvědů, které jsme měli to štěstí zahlédnout hned ze začátku naší prohlídky. Poté následoval výšlap po 344 schodech na vrchol věže katedrály sv. Vincenta, odkud se nám nabídl dechberoucí výhled na město. Neopomenuli jsme navštívit symbol města tzv. Zytglogge – středověkou věž s astronomickými hodinami. Poté si už každý mohl projít město dle své libosti. Po příjemně strávené chvíli v hlavním, ale zároveň klidném městě, se chýlil čas k odjezdu, který jakoby byl předznamenán zrovna začínajícím deštěm. Plnohodnotně užitý den byl odměněn zaslouženým spánkem v našem ubytování kousek za hranicemi, ve Francii.
Po celkem brzké snídani jsem se vydali dráždit naše chuťové buňky, ať už návštěvou sýrárny v městečku Gruyeres spojenou s návštěvou malebného historického městečka, tak poté i prohlídkou a degustací v čokoládovně Maison Cailler v městečku Broc. Odpoledne nás čekala procházka kolem Ženevského jezera a prohlédli jsem si město Montreux – „srdce Ženevské riviéry“. Procházku po nábřežní promenádě lemovanou palmami jsme ukončili u středověkého hradu Chillon, který jsem poté navštívili.
Náš poslední den ve Švýcarsku byl zasvěcen krásám Alp. Autobusem jsme přijeli do městečka Täsch, odkud nás vlak zavezl do známého horského střediska Zermatt, z něhož jsme se pomocí zubačky dostali až na vrchol Gornergrat (3089 m.n.m.). Sice v zimě, ale za hřejivého svitu sluníčka, jsme měli možnost kochat se rozlehlými Alpami a spatřit Matterhorn (4478 m.n.m.), nejikoničtější vrchol Alp, v celé své kráse. Samozřejmě jsme si užili všudypřítomný sníh, který je nám v našich podmínkách mírných zim vzácný. Část cesty dolů jsme si mohli zpestřit krátkou procházkou lesem a sněhem do centra Zermattu. Den rychle utekl a s nastupujícím večerem jsme se vydali domů. Poslední pohledy na zasněžené Alpy jsme vrývali do svého srdce z okénka autobusu, jenž nás kolébavě přenesl do světa snů..... Když v tom, jakoby nějakým kouzlem jsme se o půl druhé v noci ocitli uprostřed Vaduzu, hlavního města Lichtenštejnska, které nejen, že jsme si prošli ve všudypřítomné, obklopující tmě, ale zároveň jsme se dozvěděli nové informace.
Na závěr, jménem všech zúčastněných velice děkujeme paní průvodkyni, ABC Tours a především naším paním učitelkám, paní učitelce Maňurové a paní učitelce Horinové, které měly tu trpělivost a vůli vydržet to s námi. Děkujeme.
Ema Klaudingerová
