Náš hvězdný výlet do Budapešti začal ve 3 hodiny ráno na znojemském nádraží. Následovala krušná, většinou prospaná cesta na východ.
Do hlavního města Maďarska jsme dojeli kolem osmé hodiny ranní, mohli jsme se tedy pokochat velmi estetickým východem slunce. Naše první zastávka byla Velká tržnice Nagycsarnok. S forinty v rukou jsme se vydali na obhlídku této až megalomanské historické budovy. Někteří si jako správní turisté koupili papriku, někteří ale jako správní fajnšmekři investovali do koupi triček či hrníčků s komunistickými a marxistickými motivy.
Po nákupní horečce následovala návštěva Tropicaria, kde na nás čekali exotičtí ptáci, želvy, žraloci, rejnoci a spousta dalších rybek. Největším zážitkem bylo pro mnohé hlazení rejnoků nebo krmení aligátora.
Následně jsme se autobusem přemístili zpět do centra a započali jsme historickou procházku po památkách Budapešti. Náš první cíl byla Rybářská bašta a Matyášův chrám, který byl vskutku majestátní. Některé nadšence do společenských věd ovšem zaujal spíše prezidentský palác Sándor a ve skrytu duše doufali, že spatří již notoricky kontroverzního premiéra Viktora Orbána. Po nafocení fotek nejen na Instagram jsme se přes řetězový most Széchenyi Lánchíd přesunuli na druhý břeh Dunaje. Zde jsme se pokochali Bazilikou svatého Štěpána nebo Velkou synagogou. Pak následoval všemi očekávaný rozchod, kdy jsme doslova po tisících utráceli na punči nebo trdelnících. Někteří objevovali krásy místní nákupní třídy Vátci utca, jiní si mezitím zvedli hladinu adrenalinu na ruském kole.
V půl šesté jsme tuto ugrofinskou metropoli opustili a vydali jsme se zpět na západ. Domů jsme se vrátili sice kompletně vyčerpaní, za to o mnoho zážitků bohatší. Spolu se spolužáky bychom chtěli poděkovat paní učitelce Maňurové a paní učitelce Horinové, že to s námi zvládly, a už teď se moc těšíme na další výlet.
Lucie Pokorná G6.A
