Byly to tři dny plné umění, emocí a inspirace. Pedagogická Poema 2024 nebyla jen přehlídkou talentů v přednesu, čtení a improvizaci. Byla to oslava lidské tvořivosti, odvahy vystoupit z komfortní zóny a sdílení lásky k umění s těmi, kteří ji cítí stejně hluboce jako vy.
Naše skupina přijela možná trochu nejistá, ale plná očekávání. Co nás čeká? Budeme se moci opravdu ukázat? A hlavně – co si odvezeme? Odpovědi přišly už první den. Úvodní workshopy nás pohltily, lektoři nás vedli s energií, která se nedá popsat slovy. Nebyli to jen odborníci – byli to umělci tělem i duší, lidé, kteří vás dokážou inspirovat během pár minut.
Práce na přednesu nás naučila, že každé slovo má svou váhu, a když ho dokážete správně prožít, diváci budou s vámi dýchat i mlčet. Čtení? To bylo umění vyprávět příběh tak, aby zněl jako nový, i když ho slyšíte posté. A improvizace? Ta byla nekontrolovaným výbuchem fantazie, kde bylo dovoleno vše – smát se, být trapní i dojatí.
Ale Poema nebyla jen o disciplínách. Byla o lidech. V pauzách mezi programem jsme se seznamovali, sdíleli dojmy a našli nové přátele. Večer jsme se smáli, povídali si o snech a plánovali, jak se jednou zase setkáme.
A teď? Teď už Poema skončila, ale my si odvážíme víc než jen nové znalosti. Máme plné srdce vzpomínek a hlavu plnou nápadů. Pokud o účasti na Poemě jen přemýšlíte, už nepřemýšlejte. Přihlaste se, zabalte odvahu a přijďte.
Možná vás to změní. Nás to rozhodně změnilo.
Anežka Zádková
