Každoročně se koná koncem května Muzejní noc, která letos padla na datum 25. května. Při této příležitosti se naše škola podílí na zábavě večera a to pořádáním strašidelné cesty.
Výjimečně bývá otevřena jedna z částí znojemského podzemí. Naší dramatické specializaci (II. C) se letos naskytla příležitost, vzít organizaci do svých rukou. V minulých letech se někteří z nás účastnili, ale ještě si nikdo nevyzkoušel, jaké to je, když to závisí čistě na nás.
Samozřejmě to nebylo zdaleka tak jednoduché, jak se na první pohled zdálo. Asi jsme od toho prvotně očekávali jenom zábavu. První překážka se objevila, už když jsme se měli na něčem dohodnout. Ostatně, jako obvykle, protože každý by chtěl realizovat svůj nápad. Zde ale roli hrálo i to, abychom brali ohled na malé děti a většinu hororových a hrůzostrašných věcí vynechali. Rozhodli jsme se i pro rozdělení na dva časy, aby první hodina byla pro menší děti umírněnější. Po obhlídnutí terénu už jsme se začali i těšit. Stačilo pouze vize zrealizovat. V pátek odpoledne se už začaly kupit menší problémy. Jeden z nich byla umělá krev, která při nanesení začala žloutnout, což naštěstí v té tmě nikomu nevadilo. S přibývajícím časem přicházeli další a další dobrovolníci. Začal zmatek. Vždy jeden z nás měl na starost určitou místnost, určitou skupinku lidí. V takovém množství ale nevíte kam dřív skočit. Začal rychle utíkat čas, nestíhaly se malovat obličeje ani se česat u zrcadel. To je tak, když pro místnost holek zbyde pouze jediné zrcadlo na záchodě. Nakonec jsme se ale s úspěchem vypravili a odešli se nachystat. Musím říci, že návštěvníků našeho strašidelného podzemí bylo hodně. Bylo hezké vidět, jak se všichni bojí, nebo jak se některé děti několikrát vracejí projít si cestu znovu. V té situaci by bylo zajímavé změřit, zda jsme se báli více my, aby se nám všechno úspěšně zadařilo, nebo lidé, kteří přišli vyzkoušet svou odvahu. Nabyli jsme nových zkušeností a přišla i ta naše chtěná zábava, rozhodně to nebyla marná snaha.
Nejkrásnější a největší úspěch ale byl, že si nikdo nestěžoval…!
Tereza Chvátalová, II. C
