Snad každý někdy slyšel větu:„Po bitvě je každý generál“,
tedy to, že radit a mít plnou pusu rádoby intelektuálních poznámek po tom, co už se něco stalo, je zbytečné. To jsme si řekli i my, žáci G 2.B a díky paní učitelce Michaele Leischnerové, která přijala nabídku na modelovou Klimatickou konferenci konané v Otevřené zahradě v Brně, a která se tedy zároveň stala jakousi patronkou celé této akce, jsme se na jeden den proměnili v delegátky a delegáty zastupující jednotlivé státy světa.
Od 30.listopadu až do 11.prosince se bude konat v Paříži „opravdická“Klimatická konference, jejímž úkolem bude uzavření trvalé, všeobecné a zároveň závazné dohody pro ochranu klimatu. Jelikož jsme žáci zvídaví a nenecháme se lehce zastrašit nelehkým úkolem, rozhodli jsme se místo pozdějšího lamentování o tom, jak to opět delegáti "spískali", zkusit si, co všechno taková konference obnáší. Společně se střední školou Hamry jsme tedy usedli za stolky a nechali se přivítat předsedou konference. Skupinky zhruba pěti žáků tvořily zastupitele států, kteří byli na tomto jednání přítomni. Ze začátku jsme byli všichni obeznámeni s pravidly, co vlastně během konference dělat smíme, co ne a mnohokrát nám byl kladen na srdce cíl, o který bychom se měli snažit - domluva a poté podepsání Druhého kjótského protokolu. Na začátku každý ze států nastínil svůj problém týkající se negativních dopadů na svou zem díky klimatickým změnám. Poté začala diskuze, ve které jsme se snažili nalézt východisko tohoto globálního problému. Chudší, rozvíjející se země však potřebovaly finanční podporu, od států průmyslově vyspělejších, která by jim výrazně pomohla ve snižování emisí a proto jsme nezaháleli ani při obědové pauze. Každou volnou chvíli každý z nás věnoval vyjednávání o této situaci. Výborná káva a čaj nám dodali potřebnou dávku energie k tomu, abychom se mohli dohodnout.
Někteří se však museli potýkat s problémy, jako je např. nejednostrannost delegátů z jedné země, a tak bylo mnohdy hlasování, zda jsme pro nebo proti uvedeným změnám, velmi napjaté. Nakonec vše dobře dopadlo, Druhý kjótský protokol podepsaly všechny země s výjimkou Spojených států amerických, jejíž delegáti byli toho názoru, že se snaží své emise oxidu uhličitého snížit více a lépe než Čína a požadovali tedy další kroky této vysoce vyspělé průmyslové země k závaznému slibu o nižší produkci jejich pachatele skleníkového efektu.
Během celého dopoledne se někteří naučili, jiní jen obnovili, své schopnosti diskuze, přesvědčování, smyslu vyjednávat, případně zjistili, nakolik jsou ovlivnitelní ostatními. Věřím, a zároveň doufám, že si i mí spolužáci tuto “hru na realitu“ užili stejně jako já,
neboť jsme se mnohé dozvěděli, naučili a zjistili, jak to vlastně na konferencích chodí. Myslím si, že úsměv na společné fotce jen potvrzuje naši spokojenost z tohoto vydařeného dne.
Markéta Maňurová, G 2.B
